Ludvík Vaculík

*27.3.1926 (Brumov) – †6.6.2015 (Dobřichovice), český spisovatel, publicista, novinář a fejetonista. V letech 1941-1943 studoval Baťovu obuvnickou školu ve Zlíně, až do roku 1946 pracoval v oboru. V letech 1946-1950 studoval Vysokou školu politickou a sociální v Praze, v období 1948-1951 pracoval jako vychovatel v internátech v Benešově nad Ploučnicí a v Praze. V letech 1953-1957 byl redaktorem Rudého práva, 1959-1965 redaktorem vysílání pro mládež v Československém rozhlasu a v letech 1965-1969 redaktorem Literárních novin, Literárních listů a Listů. V letech 1968-1969 se angažoval v reformním proudu, v Literárních novinách uveřejnil manifest Dva tisíce slov (1968) a stal se jedním z hlavních představitelů kulturní a politické opozice. Od roku 1975 se znovu věnoval psaní fejetonů. Jako signatář Charty 77 byl perzekvován a jeho díla musela vycházet jen v samizdatu nebo v zahraničí. Od počátku 70. let řídil samizdatovou edici Petlice, v níž vyšlo do roku 1987 téměř 370 titulů domácích zakázaných autorů. K českým čtenářům se Vaculíkovy knihy mohly dostat znovu až po roce 1989, kdy vyšly nejen tituly vydávané do té doby v samizdatu (Český snář), ale i nové romány (Jak se dělá chlapec).

Vybraná bibliografie: Na farmě mládeže (1958), Rušný dům (1963), Sekyra (1966), Morčata (1970), Český snář (1980), Jak se dělá chlapec (1993), Cesta na Praděd (2001), Poslední slovo (2002), Loučení k panně (2002), Polepšené pěsničky (2006), Hodiny klavíru (2007).