Mike Nichols

[Nykols], *6.11.1931 (Berlín, Německo) – †19.11.2014 (New York), vlastním jménem Michael Ugo Peschkowsky, významný americký filmový, televizní a divadelní režisér, herec a producent. Narodil se do židovské rodiny (po otci ruského, po matce německého původu), rodina těsně před válkou uprchla do USA. Původně studoval na Chicagské univerzitě psychiatrii (1950–1953), ale nakonec ho zlákalo herectví. V New Yorku navštěvoval herecké kurzy Lee Strasberga a stal se členem chicagského divadelního souboru Compass Players. V roce 1957 ho opustil a s Elaine May vytvořil komediální dvojici, která účinkovala v různých klubech, v rozhlase, v televizi a nakonec i na Broadwayi, kde slavila velký úspěch se satirickým pořadem An Evening with Mike Nichols and Elaine May (za jeho pozdější nahrávku získali Cenu Grammy). Po rozchodu s Mayovou se Nichols přeorientoval na divadelní režii a brzy opět slavil úspěchy a stal se jedním z nejoceňovanějších broadwayských umělců, především díky novátorským inscenacím soudobých komedií, z nichž některé byly později zfilmovány jinými režiséry. Během své dlouholeté divadelní práce získal pětkrát prestižní cenu Tony za režii (Bosé nohy v parku, A co láska?, Apartmá v hotelu Plaza, Vězeň na druhé Avenue, To pravé) a dvakrát za produkci (muzikál Annie, To pravé). Mimořádné úspěchy a štěstí ho provázely i na poli filmové režie, do níž se pustil v polovině 60. let. Režijní debut mu umožnili tehdejší manželé Richard Burton a Elizbeth Taylor, kteří se zároveň stali protagonisty vynikajícího a na Oscara nominovaného dramatu Kdo se bojí Virginie Woolfové? Své kvality vynikajícího (převážně komediálního) režiséra potvrdil i dalšími snímky Absolvent (Oscar za režii a nejlepší film) a Hlava 22. Žel tento vrchol své filmové tvorby v pozdějších letech již nepřekonal, byť ještě třikrát získal oscarovou nominaci (za režii filmů Silkwoodová a Podnikavá dívka a za produkci Soumraku dne). Velkých úspěchů však dosáhl na poli televizní tvorby – byl výkonným producentem dramatického seriálu Family (1976–1980; nominace na Cenu Emmy), velké uznání mu přinesly televizní snímek Vtip a minisérie Andělé v Americe. Zařadil se tak mezi režisérskou elitu a mezi nejúspěšnější americké tvůrce posledních desetiletí (jako jeden z mála získal všechny čtyři hlavní ceny amerického showbyznysu – Oscara, Emmy, Tony a Grammy). Kromě toho byl vyznamenán Americkou komediální cenou (1993) za kreativní přispění do komediálního žánru a Cenou Cechu amerických režisérů (2003) za celoživotní dílo. Nichols byl třikrát ženatý, jeho čtvrtou manželkou se v roce 1988 stala známá televizní novinářka Diane Sawyer. Z předchozích manželství měl dcery Daisy (1964) a Jenny (1977) a syna Maxe (1974).

Vybraná filmografie (režie, není-li uvedeno jinak): mistrovská adaptace divadelní hry Edwarda Albeeho a úspěšný režijní debut Kdo se bojí Virginie Woolfové? (1966; Cena BAFTA za nejlepší film, nominace na Oscara a na Zlatý glóbus za režii), vynikající, s dobou dokonale souznějící a dodnes ceněná komedie o generačních, citových a morálních konfliktech americké střední vrstvy podle románu Charlese Webba s Dustinem Hoffmanem v hlavní roli Absolvent (1967; Cena BAFTA za nejlepší film a režii, Oscar, Zlatý glóbus a Cena newyorských filmových kritiků za režii), výtečný přepis známého protiválečného románu Josepha Hellera, který je cynickým pohledem na americké vojáky v Itálii na sklonku 2. světové války, Hlava 22 (1970), hořká komedie o sexuálních zkušenostech dvojice přátel od studentských let až do dospělosti Tělesné vztahy (1971, + produkce), adaptace fantastického románu Roberta Merlea Až delfín promluví pod názvem Den delfína (1973), komedie z 20. let Bohatství (1974, + spol. na produkci), podle skutečných událostí natočené drama o dělnici, která se snaží upozornit na porušování bezpečnostních předpisů v továrně na plutonium, Silkwoodová (1983, + spol. na produkci; nominace na Oscara za režii), komedie o problematickém manželství spisovatelky a režisérky Nory Ephronové a reportéra Carla Bernsteina Hořkost (1986, + spol. na produkci), adaptace divadelní komedie Neila Simona Biloxi Blues (1988), úspěšná, na šest Oscarů nominovaná komedie o ambiciózní sekretářce Podnikavá dívka (1988; nominace na Oscara za režii, Zlatý glóbus za nejlepší film), přepis autobiografické knihy herečky Carrie Fisherové o vztahu matky a dcery z filmařského prostředí Pohlednice z Hollywoodu (1990, + spol. na produkci), drama úspěšného advokáta, který se po těžkém zranění vrací do normálního života, Myslete na Henryho (1991, + spol. na produkci), příběh nenaplněného milostného vztahu na pozadí působivého obrazu zaniklého světa anglických šlechtických sídel podle románu Kazua Ishigura Soumrak dne (1993, spol. na produkci; nominace na Oscara za produkci), profesionálně zdařilý vlkodlačí horor Vlk (1994), remake francouzské komedie o dvou homosexuálech Klec na blázny pod názvem Ptačí klec (1996, + produkce), adaptace bestselleru anonymního autora (později v něm byl odhalen novinář Joe Klein) ze zákulisí prezidentských voleb Barvy moci (1998, + podukce), komedie o mimozemšťanovi, který přiletí na Zemi za účelem spáření, Z jaké jsi planety? (2000, + spol. na produkci), televizní adaptace divadelního dramatu Margaret Edsonové o profesorce, čelící smrtelnému onemocnění, Vtip (2001, + spol. na scénáři a na produkci; Cena Emmy za režii a produkci), televizní přepis dvou divadelních her Tonyho Kushnera o společnosti ohrožené epidemií AIDS Andělé v Americe (2003, + spol. na produkci; Cena Emmy za produkci), milostné drama podle divadelní hry Patricka Marbera Na dotek (2004, + spol. na produkci; nominace na Zlatý glóbus za režii), politická komedie podle knihy Georga Crilea Soukromá válka pana Wilsona (2007).