mír

Stav společenských vztahů mezi skupinami i jednotlivci, zejména však mezi kmeny, národy a státy vylučující používání násilných prostředků při řešení společenských rozporů, v užším smyslu nepřítomnost ostrých sporů a konfliktů mezi lidmi. V mezinárodních vztazích protiklad války. Obsah a charakter míru jako stavu je konkrétně historicky podmíněn, odpovídá určité sociálně ekonomické formaci a jejím vývojovým stupňům. Mír je starší a původnější stav lidské společnosti, než je válka. Jak ukazuje již etymologie mnoha jazyků, slovo mír poukazuje na původní pospolitý život lidí v rodových svazech, rodech a kmenech, který byl založen na společném vlastnictví, sociální rovnosti a společné práci (například praslovanské slovo mir znamená veškerou obec). Mír nebyl chápán jako pouhý stav bez války, ale především pozitivně jako vysoká životní hodnota, jako dobro, z něhož plyne pro zemi i lid štěstí, blahobyt a ostatní dobra. V dějinách třídní společnosti zůstala tato pozitivní představa o míru stále živoucí. Stopy toho lze nalézt v literaturách starých Babylóňanů, Peršanů, Číňanů, Indů, v náboženských učeních buddhismu, židovství a křesťanství, v poezii a filozofii Řeků a Římanů, v literárních a mírových hnutích středověku, nové i nejnovější doby.