moc

Jeden z nejrozšířenějších společenských vztahů zkoumaný v současné době především politickou sociologií. Moc lze definovat jako možnost člověka nebo skupiny lidí realizovat svou vůli i proti vůli těch, jichž se týká, možnost přinutit druhého dělat to, co by za jiných okolností nedělal. Obecně se tedy jedná o schopnost podstatným způsobem ovlivňovat činnost a chování lidí. Z hlediska míry můžeme rozlišit moc udělenou (není omezená), delegovanou (část své moci může určitý subjekt převést na jiný subjekt), sdílenou (moc vykonává společně více subjektů) a omezenou. Moc může být založena na autoritě, právu, prostředcích pravdivého přesvědčování, klamné manipulace či donucení (např. fyzické násilí, ekonomický či morální tlak). Moc může mít tyto formy: 1) ekonomická, kterou lze charakterizovat jako schopnost ovlivňovat či ovládat výrobní prostředky 2) osobní, tj. reálná možnost vykonávat vliv na lidi a ovládat je, a to z jakéhokoliv důvodu 3) politická, což je schopnost ovlivňovat či ovládat instituce, jejichž prostřednictvím se tvoří nebo aplikuje právo. Problematika politické moci patří k základním politologickým kategoriím a má určitá specifika. Politická moc ztělesňuje především obecný zájem, využívá emocionálního působení a je to jediná forma moci, která může působit ve sféře mezinárodních vztahů. Podle subjektů lze rozlišovat politickou moc jednotlivce, sociální skupiny, politické strany, státu apod.; podle objektů pak politickou moc uplatňovanou vůči fyzickým a právnickým osobám v oblasti ekonomiky, obrany a bezpečnosti, mezinárodních vztahů, školství, sociálních vztahů apod. Universální mocí je moc státu, která působí pomocí práva, správní činnosti státních orgánů i právně stanoveným donucením. Vedle státní moci mají politický charakter také mocenské vztahy uvnitř sociálních skupin, politických stran apod. V každém politickém systému se projevuje tendence ke koncentraci a narůstání politické moci v rukou jejích nositelů.