Mše h moll

Mše h moll pro sóla, sbor a orchestr vznikla ve vrcholném období Bachovy tvorby za jeho působení v Lipsku ve 30. a 40. letech 18. století. Složitá renesanční polyfonie je zde spojena s bohatou barokní harmonií a působivou barevností. „Podstatou Mše h moll je uchvacující vznešenost,“ řekl o ní A. Schweitzer. Ačkoliv na ní Bach pracoval celá léta, tvoří celistvou jednotu. Zachovává klasickou strukturu mše: úvodní částí je Kyrie (Pane, smiluj se), následuje jásavé Gloria (Sláva na výsostech Bohu), pokračuje ústředním Credo (Věřím) a vrcholí dvojsborovým Osanna (Hosanna na výsostech), tenorovou árií Benedictus (Požehnaný) a sborovým Dona nobis pacem (Daruj nám pokoj). Podobně jako ostatní Bachovy skladby není ani toto dílo uzavřenou minulostí, ale otevřenou přítomností a budoucností, neboť je díky své hloubce schopné nést stále nové významy.