mytologická škola

Škola, směr ve folkloristice a literární vědě 19. století, vzniklý v období romantismu, filozofickým základem byla estetika F. W. J. Schellinga a F. Schlegela, kteří považovali mytologii za prvotní náboženství a nezbytnou podmínku i prvotní materiál všeho umění. Definitivně se mytologická škola zformovala na základě prací W. a J. Grimma. Podle jejich teorie má lidová poezie „božský původ“, shody a podobnosti ve folklóru (zejména u pohádek) různých národů jsou vysvětlovány jako výsledek rozpadu jednoho společného mýtu, éterý lidstvo dostalo od boha. Jeho relikty se podle mytologické školy dědily z generace na generaci a šířily se po světě při pohybu národů, z mýtu se vyvinula pohádka, epická báseň, legenda atd. a stoupenci mytologické školy se jej snaží rekonstruovat z variant jednotlivých textů. Folklór je podle mytologické školy neuvědomělý a neosobní produkt národní duše. V mytologické škole vznikly dva základní směry: a) etymologický (lingvistická rekonstrukce původního smyslu mýtu – F. I. Buslajev); b) analogický (srovnání variant mýtu). Mytologická škola přes své základní nedostatky sehrála pozitivní roli ve výveji folkloristiky, obrátila pozornost i na jiné než antické mýty, vyvolala sběratelskou aktivitu, vytyčila řadu teoretických problémů mimo jiné výrazu etnických a národních specifik v duchovní kultuře, položila základy srovnávacího studia mytologie, folklóru a literatury.