Nagisa Oshima

[Ošima], *31.3.1932 (Kjóto, Japonsko) -†15.1.2013 (Fudžisawa, prefektura Kanagawa, Japonsko), japonský filmový režisér a scenárista. Jeho otec byl státním úředníkem a měl samurajské předky. Studoval práva na kjótské univerzitě a aktivně působil ve studentském hnutí. Chtěl se věnovat žurnalistice, současně ho přitahovalo i divadlo, ale nakonec se v roce 1954 stal na základě konkurzu asistentem režie u společnosti Shochiku [Šočiku]. Kromě toho psal scénáře, recenze a články do časopisu Filmová kritika, jehož byl spoluzakladatelem. Koncem 50. let dostal možnost samostatně režírovat a přiřadil se ke skupině mladých tvůrců (mj. Masahiro Shinoda, Shohei Imamura), kteří revidovali dosavadní umělecké směry v japonské kinematografii, všímali si především současnosti a vlastně vytvářeli jakousi japonskou novou vlnu. Oshimovu tvorbu zpočátku ovlivnily jeho levicové názory, díla italského neorealismu a první filmy francouzské nové vlny. Zabýval se problémy mládeže (Krutý příběh mládí, Násilí za bílého dne), zkoumal prostředí vysokoškolských studentů (Noc a mlha v Japonsku), společenskou averzi vůči korejské menšině (Smrt oběšením, Tři vzkříšení opilci) apod. V jeho tvorbě jsou výrazně přítomné erotické podtexty – vyvrcholením v tomto směru se stalo podle skutečného případu natočené drama Korida lásky, které se potýkalo s cenzurními problémy i s rozpornými reakcemi. Často působil v televizi,kde kromě dobrodružného historického seriálu Úsvit Asie (1964–1965) natočil řadu dokumentů a také uplatnil několik scénářů. Od poloviny 60. let natáčel pro vlastní výrobní společnost Sozosha, která však v polovině 70. let zkrachovala. Poté jen obtížně sháněl finance na realizaci dalších projektů a musel spoléhat na zahraniční producenty. V roce 1996 byl postižen mozkovou mrtvicí, po níž natočil jediný film (historické drama Poslední samuraj). Jeho manželkou byla od roku 1960 herečka Akiko Koyama, která hrála v řadě jeho filmů a s níž měl dva syny.

Vybraná filmografie (režie, není-li uvedeno jinak): celovečerní debut o vztahu chudého studenta k bohaté dívce Čtvrť lásky a naděje (1959, + scénář), drama delikventních milenců a stěžejní dílo tehdejšího proudu japonské kinematografie Krutý příběh mládí (1960, + scénář), příběh dívky, jejíž otec je vůdcem zločinecké bandy Hrob slunce (1960, + spol. na scénáři), anketní film Noc a mlha v Japonsku (1960, + spol. na scénáři), drama černého Američana, zavražděného na sklonku války japonskými vesničany, Úlovek (1961), historický film o vůdci potlačené vzpoury japonských křesťanů v 17. století Širó Tokisada z Amakusy (1962, + spol. na scénáři), kriminální drama mladého vraha Požitek (1964, + scénář), krutý příběh sexuálního zločince Násilí za bílého dne (1966), komedie o maturantech, přijíždějících do Tokia k přijímacím zkouškám, Pojednání o japonské nestoudné písni (1967, + spol. na scénáři), originální studie fenoménu společné sebevraždy Japonské léto: Dvojí sebevražda (1967, + spol. na scénáři), podle skutečného příběhu korejského studenta natočený kafkovský snímek polemizující s trestem smrti Smrt oběšením (1968, + spol. na scénáři a produkci), komedie Tři vzkříšení opilci (1968, + spol. na scénáři), celovečerní dokument Válka v Pacifiku (1968, + spol. na scénáři, střih), dokumentárně laděný příběh z rušné tokijské čtvrti Deník zloděje ze Šindžuku (1968, + spol. na scénáři, střih), drama Chlapec (1969), příběh revoltujících studentů Zemřel po tokijské válce: Příběh mladého muže, který zanechal film místo závěti (1970, + spol. na scénáři), mistrovský obraz rozkladu zámožné rodiny a poválečného vývoje japonské společnosti Obřad (1971, + spol. na scénáři; výroční cena Kinema Junpo za nejlepší scénář, režii a film), alegorická komedie Drahá letní sestřičko (1972, + spol. na scénáři), drsné drama zničujícího milostného vztahu a sexuální posedlosti Korida lásky (1976, + scénář; Zvláštní cena poroty na MFF v Chicagu), celovečerní dokument Život Mao Ce tunga (1976, + scénář), drama venkovských milenců, pronásledovaných duchem zavražděného manžela, V říši vášní (1976, + scénář; Cena za režii na MFF v Cannes), drama z japonského zajateckého tábora Veselé Vánoce, pane Lawrenci (1982, + spol. na scénáři), buñuelovský příběh britského diplomata v Paříži, jehož manželka se zamiluje do šimpanze, Max, moje láska (1986, + spol. na scénáři), středometrážní televizní dokument Kjóto, moje rodiště (1991, + scénář, hlas), dokument pro Britský filmový institut Sto let japonského filmu (1995, + scénář, hlas), drama citových konfliktů ve škole budoucích válečníků Poslední samuraj (1999, + scénář).