naturalismus

[Latina], umělecký směr 2. poloviny 19. století zformovaný koncem 60. let ve Francii, odtud pronikl v 90. letech do ostatních evropských literatur a do Ameriky. Pro naturalismus je typická snaha o věrné vystižení životní pravdy v duchu tehdejšího filozofického a přírodovědného pozitivismu a úsilí o zachycení životních zákonitostí, jimiž je člověk fyziologicky a sociálně determinován; a) výtvarné umění, naturalistický princip umělecké tvorby je daleko širší než slohový projev v 19. století. Naturalismus patří k obecnému uměleckému principu, projevujícímu se v různých slohových obdobích (pozdně antické umění, pozdně gotická tvorba, barokní italské a holandské umění 17. století). Jako umění směr vyrůstal z realismu. Ve francouzském malířství se spojil s bočním vývojovým proudem, provázejícím tvorbu impresionistů, který zároveň tíhl k jisté literárnosti obsahu a akademismu. Umělecky významné podoby nabyl v holandském, belgickém (A. Mauve, *1838–†1888, J. Israels) a německém malířství a grafice (A. Menzel, W. Leibl, F. von Uhde). V českém umění se projevil od 70. let 19. století; ovlivnil tvorbu V. Brožíka, E. K. Lišky (*1852–†1903), H. Schwaigra, V. Bartoňka (*1859–†1908), J. Schikanedra a jiných; b) literatura, francouzský naturalismus, připravovaný výroky G. Flauberta a romány bratří Goncourtů, vyvrcholil v teoretických statích i prozaických dílech E. Zoly, který zastával názor, že umění podléhá stejným zákonům jako přírodní vědy, a aplikoval přírodovědné metody na literární tvorbu. Z Francie pronikl v 90. letech do ostatních evropských literatur a do Ameriky. Vliv naturalismu se projevil též v české literatuře 90. let 19. století (K. M. Čapek-Chod, J. K. Šlejhar); c) divadlo, naturalismus se projevil koncem 80. let 19. století v praxi pařížského divadla Théâtre Libre, vedeného A. Antoinem, o něco později v berlínské Freie Bühne (režisér O. Brahm), ojediněle v některých inscenacích K. S. Stanislavského (L. N. Tolstoj, Vláda tmy). V dramatu byli jeho představiteli zvláště E. Zola, E. de Goncourt, G. Hauptmann, J. Renard; d) hudba, naturalismus se snažil o přesné napodobení přírodních jevů. Jeho výrazové prostředky byly však hudebně omezené, proto se tvorba brzy přeorientovala do oblasti hudebního dramatu (italský verismus), kde se mohla opřít o libreta naturalistického obsahu (operní díla G. Pucciniho, R. Leoncavalla, P. Mascagniho, E. ďAlberta); e) film hraném filmu 20. století zpočátku snaha přiblížit se skutečnosti téměř dokumentární rekonstrukcí, později tendence k zdůraznění především negativních společenských jevů jejich detailním popisem. Podnětem byl naturalismus divadelní a literární (například Země A. Antoinea), v amerických filmech 30. a 40. let byl naturalismus reakcí na hollywoodský schematický typ filmů, naturalismus 60. a 70. let byl inspirován teoriemi vulgárního sociologismu. V komerčních a pornografických filmech od 60. let je diktován drastický naturalismus obchodními zájmy.