němý film

Film bez zvukové složky; vznikl koncem 19.století, od roku 1930 vystřídán filmem zvukovým. Poetika němého filmu byla založena výlučně na obrazové složce a u filmů hraných také na mimice a gestikulaci; byly promítány s hudebním doprovodem (orchestr, klavírista, gramofon) a s nápisy, které podávaly heslovité informace o ději nebo situaci tam, kde se obrazem vyjádřit nedaly, a ve zkratce reprodukovaly někdy také dialogy. V éře němého filmu vznikala významná umělecká díla režisérů například Ch. Chaplina, F. W. Murnaua, D. W. Griffithe, A. P. Dovženka, S. M. Ejzenštejna, V. I. Pudovkina.