obecná teorie relativity

Moderní obecná fyzikální teorie prostoru, času a gravitace, vytvořená v letech 1911-1916 A. Einsteinem. Vychází ze dvou základních principů: principu relativity a principu ekvivalence setrvačné a gravitační hmotnosti. Obecná teorie relativity podstatně reviduje klasické názory na prostor a čas, které chápe jako neoddělitelné projevy existence hmoty. V obecné teorii relativity jsou materiální tělesa zdrojem gravitačního pole, které určuje metriku prostoročasu a ta naopak zpětně ovlivňuje stav a pohyb těles. Prostoročas má v přítomnosti gravitačního pole neeuklidovskou metriku. Základem obecné teorie relativity jsou Einsteinovy tenzorové a nelineární gravitační rovnice. V důsledku jejich nelinearity neplatí v obecné teorii relativity princip superpozice. Tyto rovnice byly pro svou složitost dosud vyřešeny jen v některých modelových případech. Některé efekty předvídané obecné teorie relativity byly experimentálně ověřeny: posuv perihélia Merkuru, odchylování světla v gravitačním poli a rudý posuv spektrálních čar v gravitačním poli. Zatím nebyla prokázána hypotéza o existenci gravitačních vln. Obecná teorie relativity má velký význam pro astrofyziku, kosmologii a kosmogonii. Je vyšší formou poznání struktury hmoty, prostoru a času a vývoje hmoty v kosmickém měřítku. Podstatnou měrou přispívá k řešení otázky popisu a výkladu vzniku a chování vesmíru. V současnosti se zkoumá problematika možných souvislostí mezi dvěma nejmodernějšími partiemi fyziky: obecnou teorií relativity a kvantovou teorií.