obléhání

Operace směřující k ovládnutí a dobytí pevnosti nebo opevněného města obklíčením vojsky a postupným útokem s použitím vhodných ženijních staveb, dělostřelecké palby, výsadků a jiných prostředků. Ve středověku vojenská činnost vedoucí k dobytí opevněné lokality (hrad, město, opevněné církevní objekty). Při obléhání byly zablokovány přístupové cesty k objektu, budován obléhací tábor, palebná postavení strojů a děl, popřípadě přibližovací zákop. Nejjednodušší formou obléhání bylo vyležení, při němž se obránci po vyčerpání zásob museli vzdát. Snahou obléhatelů bylo dále před hlavním útokem hrad zapálit, zbavit střech, zábradel, případně vhazováním fekálií a mršin v něm vyvolat epidemie. Někdy prováděny i hornické práce (podkopy, štoly). Při hlavním (generálním) útoku kromě žebřů, ostrví a lan byly využívány i obléhací stroje (beranidla, věže).