ocelový pakt

Neoficiální označení pro německo-italskou smlouvu uzavřenou na deset let 22.5.1939 v Berlíně. Název vycházel z „železné solidarity“, kterou se oba státy ujišťovaly. Pakt měl zaručovat neomezenou a bezpodmínečnou vzájemnou pomoc v případě války, stanovil povinné politické konzultace a obsahoval také klauzuli o tom, že se Německo vzdává nároků na Jižní Tyroly. Pro lepší koordinaci se počítalo se společnými komisemi, smlouva kategoricky vylučovala separátní mír. Hitler Ocelový pakt chápal jako diplomatickou pojistku připravovaného útoku na Polsko, Mussolini jej chtěl využít jako prostředku k pozdržení války. Smlouva se během druhé světové války nijak významně neuplatnila, k plánované institucionalizaci společného vedení války obou států nedošlo. Itálie bez ohledu na články paktu v září 1943 uzavřela jednostranné příměří se Spojenci.