pantomima

[Řečtina], druh dramatického umění, jehož základním výrazovým prostředkem je pohyb lidského těla (zejména postoje, gesta, mimika), který svou výrazovou sdělností nahrazuje slovo. Původ pantomimy je v nejstarších divadelních projevech. Ve starověkém Řecku byl rozšířenou formou pantomimus (dramatický sólový tanec) , mimořádné obliby dosáhla pantomima v Římě. Ve středověku se pantomima uplatňovala zejména ve výstupech jokulátorů, později měla významné místo v italské commedii dell'arte. Na začátku 19. století se pod vlivem romantizmu rozvinula ve francouzských bulvárních divadlech tzv. klasická francouzská pantomima, jejímž nejvýznamnějším představitelem byl J-B.G. Deburau. Anglická music-hallová a cirkusová forma pantomimy, úzce spjatá s klauniádou, ovlivnila podobu němých filmových grotesek. Řada slavných filmových komiků němé éry začínala svou kariéru právě v music-hallu jako pantomimičtí komici (S. Laurel, Ch. Chaplin). Nový rozvoj pantomimy začal po roce 1945 ve Francii. Předstitvitelé soudobé pantomimy navazují na tradice evropské i orientální pantomimy, moderního výrazového tance, němé filmové grotesky a usilují o vytvoření specifické scénické formy, v níž má rozhodující význam stylizovaný pohyb, pohybová metafora a symbol, jimiž dosahují emotivně působivé výpovědi o člověku a světě. Významní představitelé pantomimického herectví: M. Marceau, J. L. Barrault, L. Fialka, B. Hybner, C. Turba.