Pláč

[Hebrejsky Ejcha], starozákonní kniha vyjadřující zármutek nad zkázou Jeruzaléma. Pozdější tradice připisuje knihu prorokovi Jeremjášovi. Její vznik je řazen do 6. století př.n.l. Pláč se skládá z pěti žalozpěvů, ve kterých jsou vylíčeny válečné hrůzy a vyvrácení Jeruzaléma babylonským vojskem roku 587. Kniha tvoří liturgii smuteční slavnosti na paměť zboření Chrámu. V synagogách je kniha čtena při bohoslužebné vzpomínce na zničení Jeruzaléma a zboření Chrámu, a to jak prvního Babyloňany, tak i druhého Římany roku 70 po Kristu., obojí 9. dne 5. měsíce (počítáno od jarního novoročí).