pozitivismus právní

Právní teorie ztotožňující právo s obsahem norem vydaných nebo aspoň garantovaných státem a omezující se na jejich gramaticko-logický výklad. Poznání společenských souvislostí, obsahové podmíněnosti, hodnocení práva pokládá za nepotřebné. Rozšířil se v 19. století v několika formách (analytická jurisprudence, exegetická škola, pojmová jurisprudence, vědecký pozitivismus, zákonný pozitivismus) a přispěl k posílení formální právní jistoty a zákonnosti liberální éry. Od začátku 20.století se stal pro svůj formalismus předmětem kritiky. V modernizované podobě zůstává však stále jedním z nejrozšířeáějších směrů právní teorie i praxe kapitalistických zemí.