Přemysl I. Otakar

†15.12.1230, z dynastie Přemyslovců, v letech 1192–1993 a 1197 český kníže, od roku 1198 český král, syn Vladislava II. a Judity Durynské. Spojenec staršího bratra Bedřicha proti Soběslavovi II. a Konrádu Otovi (zvítězil nad Konrádem Otou v bitvě u Loděnice roku 1185). V roce 1191 svrhl knížete Václava II., roku 1193 však byl zbaven vlády Jindřichem Břetislavem, kterého podporoval císař Jindřich VI. Po svém druhém nástupu vlády (kterou mu dobrovolně postoupil jeho mlasdší bratr Vladislav Jindřich) se Přemysl I. Otakar zaměřil na upevnění suverenity a moci českého státu. Roku 1198 byl uznán za krále od Filipa Švábského, roku 1202 od Oty IV. a roku 1203 byl korunován papežským legátem. Práva českého státu a český králů byla potvrzena ve Zlaté bule sicilské roku 1212 od Fridricha II. K dosažení svých politických cílů využíval Přemysl I. Otakar boje mezi stranami Štaufů a Welfů, když každou změnu politické moci v říši využil k posílení vlastní moci i k upevnění pozic českého státu. Nepodařilo se mu však docílit povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Vnitřní vývoj byl charakterizován upevněním panovnické moci a jednoty českého státu, v jehož rámci se konstituovalo moravské markrabství jako vedlejší země a vytvářelo se postavení české šlechty jako komunity (obce) království. Postavení Přemysla I. Otakara zkomplikoval roku 1198 jeho rozchod s Adlétou Míšeňskou. Přemysl I. Otakar nechal prohlásit manželství za neplatné, Adlétu vypudil ze země a tím zároveň zbavil práva na nástupnictví svého prvorozeného syna Vratislava. Proti se postavil papež Inocenc III. Od roku 1198 byl Přemysl I. Otakar manželem Konstancie Uherské, nechal zvolit a roku 1228 korunovat svého syna Václava I. králem (tzv. mladší král) a tím se spoluvytvářelo české nástupnické právo podle zásad primogenitury. V letech 1216–1221 probíhal spor mezi Přemyslem I. Otakarem a pražským biskupem Ondřejem, kterého podporoval papež. V letech 1221 a 1222 vydal král pro církev privilegia, jimiž vyjímal poddané církve z pravomoci hradských úředníků, zároveň je ale podřizoval přímo králi.