Střetnutí, jímž vyústilo dlouholeté soupeření o převahu v Německu. Rakousko hájilo existenci německého spolku (volné federace německých států, vytvořené roku 1815) a získalo podporu většiny jeho členů (Saska, Bavorska, Württemberska, Bádenska, Hannoverska). Prusko usilovalo o sjednocení Německa pod svým vedením a zajistilo si spojenectví Itálie i neutralitu Francie a Ruska.
Přestože Rakousko dobylo úspěchů na italském bojišti (Custoza, Vis), nedokázalo čelit pruskému postupu v Čechách, kde získalo jediné vítězství 22.6.1866 u Trutnova. Po porážkách na Jizeře, u Náchoda, České Skalice, Jičína aj. padlo konečné rozhodnutí v
bitvě u Hradce Králové 3.7.1866, kde byli Rakušané poraženi. Prusové pak pronásledovali rakouskou armádu k Vídni a v důsledku jejich postupu byly uzavřeny dne 26.7.
mikulovské příměří a 23.8.
pražský mír. Rakousko se zřeklo Holštýnska ve prospěch Pruska a Benátska ve prospěch Itálie a akceptovalo pruské plány na uspořádání německých poměrů. Propukající vnitropolitickou krizi vyřešilo
rakousko-uherským vyrovnáním roku 1867.
Rakousko-pruská válka 1866 vytvořila zásadní předpoklady pro budoucí vítězství Pruska ve válce s Francií v letech 1870-1871 a pro sjednocení Německa cestou „shora“.
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
3. 3. 2006
Autor: -red-
