reflexologie

[Latina + řečtina], směr ve fyziologii a psychologii rozšířený v první čtvrtině 20. století v Rusku. Základy reflexologie položil svými fyziologickými studiemi I. M. Sečenov, o jejich rozvinutí se zasloužil zejména V. M. Bechtěrev. Reflexologie vznikla z odporu proti introspekci a jako objektivní metoda studia psychických jevů redukovala duševní aktivity na elementární reflexní děje. Mimo oblasti fyziologické a psychologické byla reflexologie aplikována v psychiatrii, pedagogice, sociologii a teorii umění. Ačkoli přinesla řadu dílčích empirických poznatků, byla ve dvacátých letech 20. století kritizována zejména za mechanistický výklad psychických jevů. Většina stoupenců tohoto směru reflexologii opustila a přešla na pozice dialektického materialismu. Reflexologie jako vyhraněný směr vědeckého bádání bývá někdy též ztotožňována s učením I. P. Pavlova a označována za jeden z hlavních zdrojů amerického behaviorismu.