římská říše

Antický stát ve Středomoří. Původně republika, později císařství. – Na území Itálie doloženo paleolitické i neolitické osídlení. V době bronzové se na severu rozvíjela v 2. tisíciletí př.n.l. terramarní kultura. Na začátku železné doby (asi 900–700) existovala v severní Itálii villanovská kultura, za jejíhož nositele je pokládáno indoevropské obyvatelstvo, z něhož vzešly italické kmeny. Staršího původu byli na severozápadě Itálie Ligurové, na severovýchodě Venetové, na jihovýchodě Japygové, na ostrovech Santové, Korsové a Sikani. Z Italiků sídlili na západě Faliskové a Latinové, v oblasti Apenin Umbrové, Sabinové, Aequové aj., na jihu Samnité, Oskové, Lukáni a Bruttiové a na Sicílii Sikelové. Kromě toho byli v severozápadní Itálii usazeni Etruskové, v jižní Itálii a na Sicílii Řekové a v západní Sicilii Kartagiňané. – V 8.–6. století př.n.l. hráli významnou úlohu v dějinách Itálie Etruskové, kteří (v 6. století) ovládli severní Itálii až k podhůří Alp a značnou část Latia (včetně Říma) i Kampánie (s centrem v Kapui). Na sklonku 6. století př.n.l. ztratili však Etruskové Latium a v 5. století př.n.l. je z Kampánie a z pádské nížiny vytlačili Keltové. – O raném období dějin Říma je málo spolehlivých zpráv. Několik osad na římských pahorcích se sloučilo nejspíše až na počátku 6. století př.n.l. v jeden celek. Pozdější tradice kladla založení Říma k roku 753 př.n.l. V tzv. době královské existovalo v Římě kmenové zřízení (tribus, kurie, rody). – Po vypuzení Etrusků nastolena republika, která díky své vojenské síle a státnímu zřízení postupně ovládla Itálii a svedla vítězný boj o hegemonii ve Středomoří s Kartágem a s helénistickými státy. Ovládnutí ohromných území mělo velký význam pro další sjednocení a rozšíření antické kultury a techniky; vedlo však k nahrazení oligarchie senátu principálem a dále k postupnému rozpadu říše na přirozené ekonomické celky. Hospodářský a politický úpadek ve 3. století si vynutil zřízení dominátu, provázené řadou hospodářských a správních reforem, militarizací a náboženskou reformou (přijetí křesťanství jako státního náboženství). Nájezdy zejména germánských kmenů způsobily zánik římské říše v její západní (latinské) oblasti, zatímco ve východní (řecké) oblasti přežila římská říše jako říše byzantská.