ruská občanská válka

Konflikt následující po bolševické revoluci z roku 1917 (1918–1921). Válka se odehrávala mezi silami tzv. bílých (bělogvardějci – monarchisté) a rudých (rudogvardějci – bolševická Rudá armáda). Organizovaný odpor proti Rudé armádě, kterou narychlo sestavil a vedl Lev Trockij, zahájili „bílí“ v prosinci 1917. Nejvýznamnějšími veliteli bílých armád byli admirál Kolčak (předseda prozatímní vlády) a generálové Wrangel a Děnikin. Boje probíhaly v severním a jižním Rusku, na Ukrajině, v Pobaltí a na Kavkaze. Dohodové mocnosti uvažovaly o velké invazi na pomoc bělogvardějcům, nakonec se rozhodly pouze pro omezenou intervenci. V roce 1918 se na severu Ruska v Murmansku vylodily francouzské a britské jednotky, obsadily Archangelsk a vytvořily zde vládu, která se udržela až do roku 1920. Na Sibiři, kde byly vysazeny americké a japonské síly, vznikla další „bílá“ vláda v Omsku v čele s Kolčakem. Občanská válka se vyznačovala velkou krutostí, strádáním civilního obyvatelstva a nepřehledností. Zúčastnily se jí také československé legie (bojující proti bolševikům), tzv. Zelená armáda (ukrajinští nacionalisté) a tzv. Černá armáda (anarchisté). Protibolševické síly oslabovala roztříštěnost, která nakonec napomohla jejich porážce Rudou armádou. Bolševici potlačili i rolnická povstání vyvolaná hladomorem a vzpouru námořníků v Kronštadtu. Po zhroucení odporu bělogvardějců byl vytvořen Sovětský svaz.