slovenské národní obrození

Proces formování novodobého slovenského národa, vznik a rozvoj národněosvobozeneckého hnutí a položení základů moderní slovenské kultury v období od poloviny 70. let 18. století do 60. let 19. století. Slovenské národní obrození bylo složitým procesem, ovlivněným absencí větších měst a konfesijním rozdělením slovenské společnosti na katolíky a evangelíky. Významnou roli sehrála kodifikace spisovného jazyka – katolíci používali západoslovenštinu, zatímco evangelíci vycházeli z biblické češtiny. Obrození na Slovensku šířili bernolákovci, například A. Bernolák a J. I. Bajza, zatímco evangelíci, jako J. Palkovič, rozvíjeli spisovný jazyk společný s Čechy. Ve vrcholné fázi obrození se dostali do popředí štúrovci, jejichž úsilí směřovalo k národnímu sjednocení a rozvoji slovenské identity. Klíčovou roli hrálo Slovenské učené tovarišstvo (1792) a další instituce. Slovenské národní obrození překonalo překážky germanizace a maďarizace a definitivně se prosadilo po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867.