Stanislav Strnad

*17.12.1930 (Praha, Československo) – †4.4.2012 (Praha, Česká republika), český televizní a filmový režisér. V letech 1950–1955 studoval Vysokou filmovou školu (VGIK) v Moskvě, kde absolvoval u profesora M. E. Čiaureliho. Již jako student spolupracoval na československo – sovětských koprodukčních filmech Májové hvězdy a Přátelé na moři. Od roku 1954 spolupracoval s Československou televizí, pro kterou natočil velké množství pořadů nejrůznějšího druhu: soutěže, estrády, reportáže, národopisné filmy (Jihočeská setkání, Moravské setkání, Setkání pod Tatrami), balety hudební medailony předních orchestrů, sólistů a skladatelů populární hudby. Režijně se podílel i na dramatických pořadech včetně seriálů (Rodina Bláhova, Robot Emil). Od druhé poloviny 50. let se uplatňoval jako asistent režie a pomocný režisér ve Filmovém studiu Barrandov (V šest ráno na letišti, O věcech nadpřirozených, Májové hvězdy, Přátelé na moři, Tereza), kde samostatně režijně debutoval celovečerním hraným snímkem podle televizní hry Drahoslava Makovičky Zámek pro Barborku. K hranému filmu pro kina se vrátil až v roce 1975 (mezitím pracoval výhradně pro televizi) úspěšnou rodinnou komedií ze života mládeže Můj brácha má prima bráchu, na kterou navázal pokračováním. Většina jeho dalších filmů, v nichž střídal komediální náměty se společensky závažnějšími tématy ze současnosti i minulosti, však byly většinou konformní a schematické snímky s oficiální normalizační ideologií. Jeho nejrozsáhlejšími projekty byly šestidílný televizní seriál Stříbrná pila (1978) a volný cyklus pěti kriminálních příběhů Stopy zločinu (1984–1989). Působil též jako odborný asistent na katedře režie FAMU. Vybraná filmografie (režie, není-li uvedeno jinak): krátký snímek V parku na lavičce (1955), kriminální drama Tereza (1961, pomocná režie, herec), komedie o mladém zámečníkovi Zámek pro Barborku (1962, + spol. na scénáři), televizní filmy a inscenace Hvězda jede na sever (1966), Blázinec ve všech poschodích (1968), Jihočeská romance (1969), Kapacita (1970), Silnice (1972), Rodinná slavnost (1973), Prášilové (1974), Jako malé děti (1974), Na shledanou v lepších časech (1974), rodinná komedie o podnikavém sourozenci a trampotách první lásky Můj brácha má prima bráchu (1975; mj. Stříbrná cena na IX. MFF v Moskvě a Zlaté slunce na XIII. festivalu filmů pro mládež v Trutnově), historické drama o sociálním sebeuvědomění mladé ženy z počátků dělnického hnutí v Čechách podle knihy Antonína Zápotockého Rozbřesk pod názvem Čas lásky a naděje (1976), psychologické drama o krizi muže středních let (stranického ředitele), který řeší konflikt se svým okolím, Běž, ať ti neuteče (1976), volné pokračování úspěšné rodinné komedie Brácha za všechny peníze (1978), šestidílný televizní seriál z prostředí beskydských dřevařu Stříbrná pila (1978), komedie o silniční přepravě lokotraktoru Poprask na silnici E 4 (1979, + spol. na scénáři), úsměvné příhody příslušníků tankové jednotky, kteří se připravují na spartakiádu, Kluci z bronzu (1980), adaptace novely Karla Štorkána o posedlosti automobilového závodníka a o falešné slávě Sny o Zambezi (1982; + spol. na scénáři), kriminální drama o pronásledování recidivisty, snažícího se dostat za hranice, Zátah (1984, + spol. na scénáři), komedie o trampotách nesmělého příslušníka Veřejné bezpečnosti s vesnickými dětmi Není sirotek jako sirotek (1986).