stáří

lékařství a psychologie, senium – vývojová fáze každého živého organismu vyznačená fyziologickými (metabolismus), psychickými (zvýšená emocionální labilita) a sociálními (snížená sociální adaptabilita) změnami. Přestože současná gerontologie nevymezuje přesné hranice stáří vzhledem ke značné interindividuální variabilitě jeho projevů, lze určit biologický počátek stáří mezí šedesáti let s rozlišením počínajícího stáří (60–74 let), vlastního stáří (75–89 let) a dlouhověkosti (90 a více let). Stáří jako přirozená fáze lidského vývoje někdy může nabýt formy patologického obrazu celkového projevu jedince, ovlivněného především snížením soudností, zesílením egocentrických tendencí, hypochondrických stesků a nároků na pozornost věnovanou jedinci okolím. Při výrazném prohloubení některých příznaků přechází stáří v senilní demenci, která bývá často neprávem se stářím zaměňována jako jeho synonymum. Viz také stárnutí.