stvoření

1. Skutek vytvoření světa, člověka, živlů, prvků, předmětů, živočichů. Popis stvoření se vyskytuje ve stvořitelských mýtech téměř všech národů, nejčastěji jako stvoření z prapůvodního chaosu (stvoření svárem protikladných principů, činy bohů, jejich pomocníků, magií, slovem, hudbou a jinými způsoby). V křesťanství, v judaismu a islámu se stvoření interpretuje jako závislost jednotlivých věcí a celého světa na Bohu jako zdroji existence. Chápáno též jako vznik světa v čase, ikdyž čas před vznikem světa neexistoval. Bůh v procesu stvoření osamostatňuje obsah své mysli úkonem své vůle. Církve obvykle ponechávají výklad o tom, jak vznikl svět, život a lidé v kompetenci vědy. 2. Výsledky aktu stvoření, veškerá skutečnost světa.