terorismus

[Terorizmus], metoda hrubého zastrašování politických odpůrců hrozbou a užitím násilí. Charakterizují jej krajně ostré formy boje, vyvolávající strach a hrůzu. Přeceňování násilí a sklon k terorismu jsou typické pro vykořisťovatelské třídy, jsou-li ohroženy jejich pozice. Jako bílý teror (terreur blanche) se označují násilnosti kontrarevolučních tříd, například ve Francii v roce 1794 po pádu jakobínů, v době restaurace a po porážce Pařížské komuny roku 1871. Velkého rozsahu nabyly akty bílého terorismu proti mladé sovětské republice. Terorismus povýšený na vládní systém se projevuje soustavným užíváním masového pronásledování, mučení a vražd, jako to činí fašismus a neofašismus, nejtypičtěji v Německu v letech 1933–1945 a v Chile od roku 1973. Odsouzení terorismu je zakotveno v právním řádu; za teroristické činy se považují útoky na život, zdraví nebo majetek občanů s úmyslem je zastrašit. Mezinárodní právo definuje terorismus, respektive teroristické činy, jako vraždy nebo jiné útoky na představitele států, vlád nebo diplomatických zastupitelstev, organizované s cílem ovlivnit politiku té které země, dále únosy cizích diplomatů, únosy letadel ap.