Turandot

Postava čínské princezny ze stejnojmenné scénické pohádky Carla Gozziho z roku 1762. Pro operu příběh přepracovali Giuseppe Adami a Renato Simoni, hudbou opatřil Giacomo Puccini. Chce-li se někdo stát mužem princezny Turandot sídlící v Pekingu, musí rozluštit její tři hádanky. Kdo neuhodne bude popraven. I přes odrazování svých přátel i samotných tří královských ministrů se o ruku princezny uchází neznámý princ. Turandot mu vysvětluje důvod své krutosti: její babičku Lou-Ling, která kdysi Číně vládla, unesl chán Tatarů, vyplenil celou zemi, Liu-Ling zneuctil a umučil smrti. Proto se Turandot mstí všem, kteří se jí chtějí zmocnit. Položí princi své tři hádanky, ten je ovšem správně uhádne. I přes to se Turandot vzpírá přijmout ho za muže. Princ se vzdává svého vítězství pod podmínkou, že Turandot do rána uhodne jeho jméno. Sluhové přivlečou před Turandot Timura a Liu, kteří byli s princem viděni a nutí je, aby prozradili jeho jméno. Aby Liu uchránila Timura od mučení říká, že jen ona zná princovo jméno, ale aby jej nemusela vyřknout, probodne se dýkou a s vyznáním lásky k princi umírá. Ze žalu nad její smrtí nařkne princ Turandot z krutosti a aby ji pohanil, strhne jí závoj a políbí ji. Polibek však v obou vzbudí lásku. Princ sám zašeptá Turandot své jméno – je Kalaf, tatarský princ. Turandot pak před svým otcem císařem pronáší princovo jméno – Láska. V tom jménu končí krutost Turandot a začíná vláda lásky v Číně.