urbara

[Latina], pojem z období feudalismu, označoval královský důchod z báňského podnikání šlechtických nebo měšťanských těžařů. Byl odváděný těmito těžaři a spravovaný královskými úředníky (původně urburéři, nájemci mince s vlastní kapitálovou účastí, od 50. let 14. století úřad mincmistra). Nárok na vybírání urbary vyplýval z královského regálu na dolováni drahých kovů a z podmíněného postoupení tohoto práva příslušným pozemkovým vrchnostem a těžařům. Urbara byla významnou oporou moci český králů zejména ve 13. a 14. století.