války o falcké dědictví

Války, které probíhaly v letech 1688–1697 vyvolané expanzívními záměry francouzského krále Ludvíka XIV., který jménem své švagrové Elisabethy Charlotty d’Orléans (*1652–†1722) vznesl nárok na dědictví simmernské větve falckých Wittelsbachů. Proti francouzské okupaci a zpustošení Rýnské Falce (v září roku 1688) byla vytvořena augšpurská liga či „velká aliance“ (Anglie, Nizozemí, Savojsko, římsko-německá říše, španělští a rakouští Habsburkové), která utrpěla řadu vojenských porážek (v roce 1690 Fleurus, Staffarda, Beachy-Head, v roce 1692 Steenkerken, v roce 1693 Neerwinden). Francii se však nepodařilo dopomoci na anglický trůn vypuzenému Jakubu II. (byl poražen v roce 1691 od Viléma III. Oranžského na řece Boyne v Irsku) a v důsledku drtivé porážky svého loďstva u mysu de la Hague na poloostrově Cotentin (v roce 1692) se ocitla v kritické hospodářské situaci. Mír v Rijswijku potvrdil pokles velmocenského postavenf Francie.