Vitold

*kolem1352 – †27.10.1430, velkokníže litevský; syn Kiejstuta, bratranec Vladislava II. Jagiella. Vyrostl ještě v pohanském prostředí, roku 1383 přijal křest od křižáků (jméno Wiganda), roku 1384 podle pravoslavného ritu (jméno Alexander), od roku 1386 opět katolík. V důsledku domácích bojů uprchl roku 1383 na území řádu německých rytířů, roku 1384 mu Jagiello udělil Grodno a Podlesí; roku 1392 jmenován správcem Litvy, stal se jejím faktickým vládcem a na základě vilensko-radomské unie v roce 1401 doživotním velkoknížetem. Válčil několikrát s řádem, v roce 1398 navrátil Litvě Žmuď, v roce 1410 společně s Vladislavem II. Jagiellem zvítězil v bitvě u Grunwaldu. Usiloval o nadvládu nad východní Evropou, roku 1399 poražen v bitvě na řece Vorskle chánem Zlaté hordy, roku 1404 získal Smolensk, v letech 1426–1428 rozšířil svou hegemonii na Pskov. Horodelskou unií v roce 1413 zajistil rovnocenné postaveni Litvy a Polska, usiloval postupně o úplnou nezávislost. V roce 1429 mu odeslal císař Zikmund Lucemburský královské insignie, které zadržel v Polsku Z. Olešnický. V letech 1421–1422 obdržel Vitold nabídku husitské Prahy, aby přijal českou korunu. Vitold váhal a poslal do Čech svého synovce Zikmunda Korybutoviče; později husitský návrh odmítl (o českou korunu pak usiloval Zikmund Koryutovič).