Vladimír Škutina

*16.1.1931 (Praha) – †19.8.1995 (Praha), český publicista, spisovatel, scénárista a dramatik. Studoval dramaturgii na FAMU, 1960 absolvoval studium psychologie na FF UK v Praze. Od roku 1953 externě spolupracoval s ČST Praha jako scenárista zábavných pořadů: první televizní Silvestr (1953-1954), Ztracená revue (1962), Půjčovna talentů (1964). V letech 1967-1969 redaktor Československé televize, scenárista zejména publicistických pořadů – Co tomu říkáte, pane Werichu (1968, knižně 1990), Jsme s vámi, budťe s námi (1968) a Kriminalistická laboratoř (52 dílů, 1965-1967). V letech 1962-1963 vězněn za urážku hlavy státu, 1969-1974 znovu vězněn. Po podpisu Charty 77 nuceně emigroval do Švýcarska. Spolupracpval s českými redakcemi Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy. V exilu byl také šéfredaktorem časopisu Reportér. V roce 1988 získal v USA Cenu Marka Twaina za humor. Po listopadu 1989 se vrátil do Československa a začal externě spolupracovat s Československou televizí (Stres po česku, 1990-1991; Tak tyhle my známe, pane Škutino, 1990-1991). V roce 1990 získal Cenu míru amerických univerzit za esej Co s humorem, když máme svobodu. Autor knih (Jezdec a smrt, 1968; Prezidentův vězeň, 1969; Prezidentův vězeň na hradě plném bláznů, Curych 1979, Praha 1990; Martina, 1990; Český šlechtic František Schwarzenberg, 1990; Hana, 1991) a řady divadelních her. Byl  rovněž sběratelem anekdot.