vozhřivka

Malleus – infekční onemocnění lichokopytníků přenosné na masožravce, hlodavce i člověka. Jediní ptáci jsou vůči nemoci rezistentní. Původcem je gram negativní patogen Burgholderia mallei. Tato nepohyblivá tyčinkovitá bakterie se nachází zejména ve dvojicích nebo shlucích. Na běžných živných půdách roste aerobně za tvorby hlenovitých kolonií. Běžné dezinfekční prostředky ji zlikvidují. K nakažení dochází přímým kontaktem s infikovanými koňmi. Ti vylučují původce nemoci ve výtoku z nosu, hnisem a tekutinou z kožních vředů. Nákaza se přenáší i nepřímo prostřednictvím kontaminovaných nástrojů, nářadí a zařízení. Inkubační doba trvá několik týdnů až měsíců v závislosti na průběhu choroby. Akutní forma vozhřivky, která se vyskytuje u osla nebo muly, začíná vysokými horečkami s tvorbou uzlíků a vředů v dutině nosní, hltanu i hrtanu. Onemocnění se dále projevuje nejprve jednostranným, posléze oboustranným hlenohnisavým výtokem z nozdry. Druhotně můžou vzniknout uzlíky a vředy na kůži. K úhynu nemocného zvířete dojde v průběhu druhého až třetího týdne nemoci. U koní probíhá nemoc chronicky v několika formách. Nosní forma vozhřivky je typická hnisavými výtoky z nozdry, často smíšenými s krví a tvorbou šedavých uzlíků na sliznici. Při kožní formě se tvoří na kůži končetin, hrudníku a podbřišku uzly, z kterých se rozpadem vytvoří obtížně se hojící vředy. Při pitvě lze rozpoznat i formu plicní. Typickým patoanatomickým nálezem nemoci jsou hvězdicovité jizvy na nosní přepážce. Již od roku 1950 patří Česká republika mezi země prosté vozhřivky. Vzhledem k tomu, že se léčba ani profylaxe neprovádí, je nutná důsledná karanténa koní dovezených ze zemí třetího světa. Dříve se pro průkaz nemoci používala kožní a oční zkouška s aplikací malleinu. V současnosti se diagnostikuje onemocnění sérologicky.