*29.4.1871 – †27.3.1938, německý psycholog a filozof, profesor univerzity v Hamburku, po roce 1933 v USA. Zakladatel
diferenciální psychologie. Činný v oblasti
psychologie osobnosti a
dětské psychologie. Odmítal dělení subjektu na izolované psychické funkce, osobnost chápal nehistoricky (nadčasově). Jeho práce z dětské psychologie (
Psychologie der frühen Kindheit – Psychologie raného dětství) jsou považovány za klasiku. V oblasti
psychodiagnostiky jeden z průkopníků testových metod a výzkumu
inteligence. Zavedl pojem
IQ. Podstatně přispěl k
soudní psychologii zkoumáním věrohodnosti svědeckých výpovědí. Ve filozofii tvůrce systému tzv. kritického
personalismu, připomínajícího leibnizovskou
monadologii, avšak bez teistických důsledků. Svět chápal jako hierarchii osobností, tj. diferencovaných
celostností různé úrovně (od krystalu až po člověka). Osobnost ostře odlišoval od věci jako pouhého agregátu částí (
Person und Sache I-III – Osoba a věc). Snažil se překonat dualismus těla a duše z pozic blízkých filozofii života. Ovlivnil zejména vývoj německého
existencialismu a filozofického
personalismu. Z dalších děl:
Die differentielle Psychologie in ihren methodischen Grundlagen (Diferenciální psychologie a její metodické základy),
Die menschlichen Persönlichkeit (Lidská osobnost),
Allgemeine Psychologie (Všeobecná psychologie).
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
19. 10. 2005
Autor: -red-
