Zdeněk Mlynář

*22.6.1930 – †15.4.1997, český komunistický politik, později disident. V letech 1950–1955 studoval práva na Lomonosovově univerzitě v Moskvě (kde se mj. seznámil s mladým M. S. Gorbačovem). V letech 1956–1968 působil v Ústavu státu a práva Československé akademie věd (ČSAV). Jeden z hlavních představitelů tzv. pražského jara (1968); ve vedení KSČ (tajemník ÚV KSČ a člen sekretariátu) patřil k reformnímu křídlu a podílel se tehdy na tvorbě důležitých stranických dokumentů. Po okupaci Československa vojsky Varšavského paktu (srpen 1968) se účastnil jednání v Moskvě, kde vedle dalších našich politiků podepsal tzv. moskevský protokol. Na podzim 1968 se vedoucích stranických funkcí vzdal. V roce 1968 byl odvolán z ÚV KSČ, 1970 vyloučen ze strany. V letech 1969–1977 pracoval na entomologickém oddělení Národního muzea v Praze. Patří mezi organizátory (1976) a první signatáře Charty 77. Vzhledem k politické perzekuci odešel v roce 1977 do Rakouska, kde od roku 1989 přednášel na univerzitě v Innsbrucku (profesor politologie). Díky politickým změnám po listopadu 1989 se mohl vrátit do vlasti. Jeho politická orientace na demokratickou levici vylučovala inklinaci k polistopadové komunistické straně (KSČM), od níž se distancoval. Je autorem řady politologických úvah a statí, napsal paměti, kde popsal dění z let 1968–1969 (Mráz přichází z Kremlu, 1978). Jeho syn je český publicista a politik Vladimír Mlynář.