značení lokomotiv
Železnice
Začátkem 19. století stačilo nazývat hnací vozidla jménem. Časem tato praxe přestala stačit a jednotlivé země si vytvářely vlastní systémy, které dodnes nejsou jednotné. V Rakousko-Uhersku se používalo číselné rozlišení podle použití: 1–9 rychlíkové, 10–29 osobní, 30–79 nákladní a 80–99 pro místní dráhy. Po tomto čísle následovala tečka a za ní evidenční číslo. Po rozpadu Rakouska-Uherska navrhl pro ČSD Vojtěch Kryšpín číselný kód, indikující přibližné technické parametry stroje. Na historických vozidlech se s ním můžeme setkat dodnes. První písmeno znamená trakci. Pokud je kód bez písmene, jde o lokomotivu parní.
Význam prvního písmene:
| kód | trakce (druh pohonu) |
| — | parní |
| T | motorová |
| TL | plynová turbína |
| M | motorový vůz |
| E | elektrická stejnosměrná |
| S | elektrická střídavá |
| ES | elektrická vícesystémová |
| EM | elektrická stejnosměrná jednotka |
| SM | elektrická střídavá jednotka |
| N | vložený vůz motorové nebo elektrické jednotky |
| U | úzkorozchodná |
| A | akumulátorová |
| TA | dieslovo-akumulátorová (hybridní) |
Příklad:
T478.3054
T – motorová lokomotiva
4 – počet hnaných náprav
7 – maximální rychlost v km/h (7 + 3) x 10 = 100 km/h
8 – tlak na nápravu v tunách (je třeba přičíst konstantu 10), tedy 8 +10 = 18 tun. Dá se také přibližně vypočítat celková hmotnost lokomotivy: 4 nápravy x 18 t, 4 x 18 ≐ 72 t.
Následuje tečka a za ní číslice jako číslo konstrukční skupiny, někdy též číslo série. Místo tečky se občas používá rozlišení pomocí menší velikosti písma. V uvedeném příkladu je to 3. Za číslem série následuje evidenční číslo vyrobeného kusu, zde 054. U úzkorozchodných lokomotiv se rychlost neudává a poslední (tedy druhá) velká číslice udává tlak na nápravu přímo v tunách, bez konstanty. U parních lokomotiv s odděleným tendrem se značily také tendry vlastním kódem.
Příklad:
930.003
9 – přičte se konstanta 3 a dostaneme objem uhláku: 9 + 3 ≥ 12 m3
30 – další dvě číslice udávají objem vodojemu (30 m3). Dále následuje obvyklé číslo konstrukční skupiny a evidenční číslo.
Se zvyšujícími se rychlostmi a hmotností moderních lokomotiv tento systém přestal stačit. Většina nově zkonstruovaných vozidel měla v označení číselný kód 499 (E499, S499, ES499) a dále se mohlo rozlišovat jen podle čísla konstrukční skupiny, což bylo nedostatečné. Od roku 1988 se proto u ČSD postupně zavádělo přeznačení hnacích vozidel podle doporučení Mezinárodní železniční unie, kde první číslice udává trakci, další dvě číslice konstrukční skupinu a za mezerou je evidenční číslo. Dále následuje pomlčka a za ní jedna kontrolní číslice.
Význam první číslice:
| 1 | elektrická stejnosměrná |
| 2 | elektrická střídavá |
| 3 | elektrická vícesystémová |
| 4 | elektrická stejnosměrná jednotka |
| 5 | elektrická střídavá jednotka |
| 6 | elektrická vícesystémová jednotka |
| 7 | motorová lokomotiva |
| 8 | motorový vůz |
| 9 | řídící vůz |
| 0 | vložený vůz motorové nebo elektrické jednotky |
Příklad:
740 686–1
740 - motorová lokomotiva, konstrukční skupina 40, evidenční číslo 686, kontrolní číslice 1.
Vytvořeno:
22. 4. 2021
Aktualizováno:
22. 4. 2021
Autor: -PAL-
Odkazující hesla: Vojtěch Kryšpín.
