zuby

Dentes – nejtvrdší útvary živočišného a lidského těla, homologické s plakoidní šupinou žraloků. Vyskytovaly se již na kostěném pancíři trnoploutvých obratlovců v siluru až devonu. V průběhu fylogenetického vývoje se zuby začaly objevovat na čelistním žaberním oblouku a později na čelistech. Výjimečně vyrůstají zuby u ryb, obojživelníků a plazů i na kostech horního patra. Soubor zubů se nazývá chrup. Zuby vyrůstají buď na okrajích čelistí (akrodontní chrup kostnatých ryb a obojživelníků), nebo jsou upevněny postranní kostní lištou (pleurodontní chrup některých plazů). Evolučně nejvyspělejší je chrup alveolární (thekodontní) některých vymřelých dinosaurů a pterosaurů a recentních krokodýlů a savců. Počet zubů je pro jednotlivé skupiny savců charakteristický; označuje se zubním vzorcem. Zuby některých savců jsou tvarově přizpůsobeny k určitým funkcím, například kly, trháky, hlodáky. U člověka jsou zuby seřazeny do horního a dolního oblouku v ústní dutině; uplatňují se při kousání a řeči. Skládají se z korunky (corona dentis), zúženého krčku (collum dentis), uloženého v dásni, a kořene (radix dentis), vsazeného do zubního lůžka (alveolus). Uvnitř zubu je dřeňová dutina (cavum dentis), vyplněná zubní dření (pulpa dentis). Kořenem k ní vede úzký kanálek přivádějící cévy a nervy. Na povrchu korunky je sklovina (email, na krčku a kořenu zubní cement. Hlavní složkou zubů je zubovina (dentin). Se zubním lůžkem je zub spojen vazivovou ozubicí (periodontium). Zuby člověka se dělí na zuby dočasné (mléčné) a zuby stálé. Stálý chrup člověka má v každé polovině čelisti 2 řezáky, 1 špičák, 2 třenové zuby a 3 stoličky. Mléčný chrup má v každé polovině čelisti 2 řezáky, 1 špičák a 2 stoličky.