Náboženství, [arianyzmus], ariánství – křesťanský teologický směr, zakladatelem byl cařihradský kněz Areios, latinsky Arius (*okolo 256 – †336). Podstatou arianismu je chápání
Ježíše Krista jako bytosti sice výjimečné (měl být stvořen
Bohem z ničeho, jako první bytí), ale ne přímo božské. Víra v posmrtné vzkříšení Krista jako člověka dávala ariánům naději na věčný život (spásu). Arianismus ovlivnil některé římské císaře 4. století, rozšířil se ve východní části říše, byl přijat germánskými kmeny
Vizigótů (mise
Wulfily),
Ostrogótů,
Burgundů,
Vandalů a
Langobardů. Vyvolal rozpor v církvi, jeho hlavním odpůrcem byl
Athanasios. K řešení sporu o pojetí Krista svolány první dva ekumenické
koncily, které arianismus zavrhly jako herezi a daly základ dogmatu o
božské trojici (shrnuto v tzv. nikajsko-cařihradském vyznání víry).
Vytvořeno:
14. 3. 2000
Aktualizováno:
25. 11. 2005
Autor: -red-
