bitva u Jutska

Největší námořní bitva první světové války (1916), někdy nazývaná také bitva u Skagerraku. Šlo o jediné větší střetnutí hladinových válečných plavidel za celou válku. Po vypuknutí konfliktu zahájilo britské námořnictvo blokádu Německa. Vedení německého loďstva nechtělo riskovat otevřenou bitvu se silnějším nepřítelem a nasazovalo do bojů zejména ponorky. Situace se změnila poté, co důsledky blokády začaly být citelné. Německé lodi začaly podnikat „provokační“ akce, kterými se snažily vylákat na moře část britské flotily, kterou by byly schopny porazit. Britové obvykle nereagovali. K podobné akci vyrazili Němci i 31.5.1916, kdy v noci vyplula na moře průzkumná skupina křižníků viceadmirála Hippera následovaná jádrem flotily pod vedením viceadmirála Scheera. Britové tentokrát vypluli také – nejprve skupina viceadmirála Beattyho, za ní i hlavní síly vedené admirálem Jellicoem. V první fázi bitvy utrpěla Beattyho eskadra značné ztráty, poté se jí však podařilo vlákat Němce do pasti. Britové měli možnost zničit celé německé loďstvo, kvůli zmatkům ve vlastních řadách, Jellicoeově opatrnosti a německému štěstí se ale Hipperovi a Scheerovi podařilo uniknout. Britové ztratili 14 lodí, Němci 11. Obě strany se považovaly za vítěze, ve skutečnosti Němci dosáhli taktického a Britové strategického vítězství. Royal Navy si zachovala převahu na mořích a dokázala také rychleji opravit poškozená plavidla.