John Rushworth Jellicoe

*5.12.1859 – †20.11.1935, sir, britský admirál. V roce 1872 vstoupil do námořnictva, poprvé se zúčastnil bojů během egyptské války roku 1882. V 90. letech velel postupně několika lodím, roku 1900 byl jedním z velitelů britské intervence během tzv. boxerského povstání v Číně. V letech 1905–1907 měl na starost vyzbrojování Royal Navy, v období 1908–1910 byl inspektorem námořnictva. Usiloval o razantní modernizaci britské flotily a zavádění nových bitevních lodí a ponorek. Roku 1911 se stal zástupcem velitele loďstva, na počátku první světové války byl jmenován admirálem a velitelem Grand fleet. V jejím čele stál i v bitvě u Jutska (1916) – největším námořním střetnutí války. Za svoji taktiku byl ostře kritizován, ale německé loďstvo se díky jeho strategii po bitvě až do konce války neodvážilo o žádnou větší akci na volném moři. Roku 1916 se stal prvním námořním lordem (tzn. vrchním velitelem) a zavedl systém konvojů. V prosinci 1917 byl propuštěn z funkce po neshodách se členem válečné vlády sirem Geddesem. Roku 1918 byl povýšen do šlechtického stavu, v letech 1920–1924 působil jako generální guvernér Nového Zélandu.