Milada Horáková

*25.12.1901 (Praha) – †27.6.1950 (Praha, popravena), rozená Králová, česká právnička a politička, oběť komunistických monstrprocesů 50. let 20. století. Již v období tzv. první republiky působila v ženském hnutí (od roku 1923 působila v nadstranické Ženské národní radě, později byla její jednatelkou). Od roku 1927 pracovala na Ústředním sociálním úřadu, od roku 1929 byla členkou národně socialistické strany. Za nacistické okupace byla aktivní v domácím odboji, v letech 1940–1945 vězněna v nacistických koncentrácích a žalářích. Po roce 1945 opět činná v ženském demokratickém hnutí (předsedkyní Rady československých žen), předsedkyní zahraniční komise národní socialistické strany a členkou ústředního výboru této strany, poslankyně Národního shromáždění. Po únorovém puči 1948 se svého poslaneckého mandátu dne 10.3.1948 vzdala (v den oznámení smrti Jana Masaryka). Tato významná představitelka jedné z nekomunistických stran a zároveň demokratického proudu české poválečné politiky byla jako mnozí jiní trnem v oku vznikajícího represívního totalitního po sovětském vzoru budovaného režimu. Ve snaze zdiskreditovat jiné politické strany prostřednictvím jejich představitelů StB dopředu připravila a vykonstruovala tzv. proces se skupinou M. Horákové. V září 1949 byla spolu s jinými dr. Horáková zatčena, posléze obviněna ze „zločinu velezrady a vyzvědačství“ (špionáže). Citace z obžaloby: „...byla pověřena vedením bývalé strany národně socialistické, aby ilegálně pokračovala v boji proti lidově demokratickému režimu“. Rozsudek smrti byl vynesen 8.6.1950, popravena byla dne 27.6.1950. Tato otřesná událost vyvolala v celém demokratickém světě vlnu protestů tím spíše, že se něco takového přihodilo uprostřed Evropy, po válce a bylo spácháno na ženě jen pro její politické názory. Rozsudek byl zrušen v roce 1968, soudně rehabilitována byla Milada Horáková až po politických změnách v roce 1990.