Olga Schoberová

*15.3.1943 (Praha, Protektorát Čechy a Morava), česká filmová herečka, známá též pod uměleckým jménem Olinka Bérová. Narodila se do pražské rodiny (matka byla v domácnosti). Po maturitě na střední ekonomické škole začala pracovat jako fakturantka v Technomatu, ovšem její neobyčejná krása naznačovala, že tomu tak dlouho nebude. Před kamerou se poprvé mihla jako osmnáctiletá (ještě zcela oblečená) v dokumentu Václava Táborského Václavské náměstí 1961. Pro hraný film ji ironií osudu objevil v době, kdy si přivydělávala jako modelka a chodila s Kájou Saudkem, politicky angažovaný a pozdější normalizační režisér a komunista Antonín Kachlík – do světa filmu tak vstoupila jako funkcionářka ČSM (Československý svaz mládeže) ve snímku Bylo nás deset, který obohatila pouze svou vizáží (hlas za ni musela nadabovat Eva Klepáčová). Líbezné a údajně vstřícné, leč poněkud naivní herečce se záhy začaly dvořit zástupy mužů z pražského kulturního prostředí (Theodor Pištěk, Josef Laufer či Juraj Jakubisko, jenž se do ní bezhlavě zamiloval během natáčení filmu Dovidenia v pekle, priatelia), hlavu popletla i známým psychiatrům Josefu Nesvadbovi a Miroslavu Plzákovi. Ke světovému úspěchu ji katapultovaly dvě zdařilé parodie na americké žánry – Limonádový Joe aneb Koňská opera (neposkvrněný anděl Winnifred) a Kdo chce zabít Jessii? (spoře oděná vynálezkyně antigravitačních rukavic Jessie). Stala se z ní skutečná hvězda, které se otevřely i dveře v železné oponě. Československý Filmexport ji prodal hned do čtyř zahraničních filmů a česká kráska záhy pendlovala mezi zahraničními produkcemi (Německo, Itálie, USA) a českými studii a kupodivu to fungovalo (později se mohla díky americkému občanství do Československa kdykoliv vrátit). V roce 1964 vyšla její cudná fotografie na titulní stránce Playboye (prý si ji osobně vybral sám šéf Hugh Hefner) a v roce 1969 se dokonce objevila v Playboyi mezi fotografiemi sexuálních symbolů onoho roku, mj. ve společnosti Brigitte Bardot a Ursuly Andress, k nimž byla často přirovnávána. V USA také absolvovala dvě manželství. Jejím prvním manželem byl v letech 1967–969 o deset let starší, dnes již zapomenutý americký herec a kulturista Brad Harris, jenž své svaly vystavoval na odiv v italsko-německých spaghetti westernech a s nímž má dceru Sabrinu. Podruhé se provdala v roce 1972 za vlivného (o třináct let staršího) producenta Johna Calleyho, kterého poznala díky Miloši Formanovi na večírku u Barbry Streisand a který se o rok později stal prezidentem filmového koncernu Warner Brothers. Následoval přepychový život v prostředí hollywoodské smetánky v Beverly Hills, přislazený přátelstvím s Robertem Redfordem, Paulem Newmanem, Clintem Eastwoodem a dalšími celebritami. Bohužel tím zároveň paradoxně dobrovolně ukončila svou filmovou kariéru, během níž oslňovala spíše svou krásou než skutečným hereckým uměním. Manželství vydrželo téměř dvacet let a oficiálně bylo rozvedeno v roce 1992. Schoberová se počátkem devadesátých let (po krátkém pobytu ve Francii, kde údajně prožila další vášnivý románek) vrátila do Prahy a jeji exmanžel si vzal o třicet let mladší herečku Meg Tilly. V zahraničí sice uměleckou díru do světa neudělala (filmy, ve kterých účinkovala, právem skončily v propadlišti dějin), potěšující však je, že ke skutečné slávě jí z celkového počtu třiadvaceti natočených filmů postačily čtyři dodnes výtečné české taškařice, spáchané tuzemskou komediální špičkou, tvořenou tandemy Lipský – Brdečka (Limonádový Joe, Adéla ještě nevečeřela) a Vorlíček – Macourek (Kdo chce zabít Jessii? a „Pane, vy jste vdova!“), kteří velmi dobře věděli, jak její božské tělo naservírovat zejména mužské části publika (ve filmu byla vždy buď spoutána nebo zmrskána, byly z ní strhány šaty, občas jí dokonce hrozilo zprznění hlavním padouchem). Schoberová se stala v české kinematografii svým způsobem unikátem a příkladem splnění amerického snu – byla první českou playmate, zažila přepychový život americké smetánky i řadu životních karambolů. Později však u ní zřejmě zafungoval syndrom Grety Garbo – začala žít sama v ústraní v činžáku uprostřed Prahy, chráníc si soukromí, vyhýbajíc se společenskému životu a bez médií. Mezi její přátele patřily např. dávná spoluhráčka z Limonádového Joe Květa Fialová a starší sestra Eva, která žila ve Švýcarsku. Její dcera Sabrina pracovala u velkých filmových produkcí jako kostymérka a stylistka (mj. oblékala Angelinu Jolie).

Vybraná filmografie: komedie z vojenského prostředí Bylo nás deset (1963), krátkometrážní snímek z produkce Čs. armádního filmu Náboj (1963), pokus o velkorysou českou sci-fi Ikarie XB 1 (1963), mistrovská parodie na americké kovbojky a jeden ze špičkových filmů české kinematografie Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964) a ve stejných kulisách natočený německý western z období zlaté horečky na motivy románu Friedricha Gerstäckera Zlatokopové z Arkansasu (1964), akční drama Tajemství čínského karafiátu (Německo / Itálie / Španělsko 1964), hořce úsměvný dobrodružný příběh z třicetileté války Bláznova kronika (1964), western Die Schwarzen Adler von Santa Fe (Německo / Itálie / Francie 1965), nahořklá komedie Flám (1966), zdařilá parodie na comicsy Kdo chce zabít Jessii? (1966), kriminální story z prostředí českého pohostinství Slečny přijdou později (1966), drama 25. hodina (Francie / Itálie / Jugoslávie 1967), v dekoraci hotelového pokoje natočený televizní seriál o příhodách fotbalového rozhodčího Soudce Stokroč (1967), akční krimi Kommissar X – Drei grüne Hunde (Německo / Itálie / Francie / Libanon1967), dobrodružné drama Lukrécie Borgia, papežova dcera (Itálie 1968), dobrodružný snímek podle románu H. R. Haggarda Její pomsta (Velká Británie 1968), eroticky laděná komedie Poppeiny horké noci (Itálie 1969), bláznivě fantastická komedie „Pane, vy jste vdova!" (1970), bizarní symbolická féerie s pohnutým osudem a dlouholetým pobytem v komunistickém trezoru Dovidenia v pekle, priatelia (Československo / Itálie 1970), komedie Togetherness (USA 1970), velmi zdařilá parodie na laciné sešitové detektivky podle námětu a scénáře Jiřího Brdečky Adéla ještě nevečeřela (1977), dobrodružný snímek na motivy románu R. L. Stevensona Vrak (Československo / Bulharsko 1983).