René Descartes

Biografie / Matematika / Filozofie

[Dekart], René, latinsky Renatus Cartesius, *31.3.1596 (Descartes, Francie) – †11.2.1650 (Stockholm, Švédsko), francouzský filozof a matematik. Studoval přírodní vědy, filozofii a jazyky na jezuitské koleji v La Fleche (1604–1612). V roce 1617 vstoupil do vojenské služby. V letech 1619–1621 se účastnil třicetileté války (mj. bitvy na Bílé hoře) a souběžně intenzivně studoval filozofii. Od roku 1629 žil v Holandsku, odkud v roce 1649, krátce před smrtí, odjel do Stockholmu na pozvání švédské královny. Descartes je tvůrcem novověké koncepce subjektu a zakladatelem novověkého racionalismu a vědeckého objektivismu. Jeho snahou je nalezení nezpochybnitelného základu poznání. Aby jej dosáhl, vystavuje všechno mínění a smyslové poznání skepsi, která metodicky vede k poslednímu jevu, o němž již nelze pochybovat. Pochybovat ovšem znamená myslet, a tak je podle Descarta základem poznání myšlení, resp. rozum – cogito ergo sum, myslím tedy jsem. Nezpochybnitelné jsou především tzv. vrozené ideje: idea Boha a matematické zásady, které vyplývají samy ze sebe. Oproti dosavadní tradici je tak člověk podle Descarta bytostí, která si je vědoma sebe sama. Lidské já je na ničem nezávislý, svéprávný a svémocný subjekt. Vše ostatní je vůči subjektu objektem, tj. něčím, co si před sebe subjekt „klade“, co je „o sobě jsoucí“. Svět se podle Descarta skládá ze dvou substancí – dualismus. Rozprostraněnou, tj. hmotnou substanci (substantia extensa), a nerozprostraněnou, tj. duchovní substanci (substantia cogitans), spojuje pouze Bůh – jinak jsou na sobě nezávislé. Královnou věd je podle Descarta filozofie a „nejvědečtější“ vědou je matematika (geometrie), ve které zavádí pojem funkce a proměnné veličiny a soustavu pravoúhlých (kartézských) souřadnic. Na matematické vztahy jde ostatně podle Descarta převést celá příroda. Z díla: Rozprava o metodě, Úvahy o metafyzice, První filozofie.

Vytvořeno: 13. 2. 2001
Aktualizováno: 29. 3. 2023
Autor: JC

Odkazující hesla: Andrej Jaslinský, animal rationale, Antonio Alzate y Ramirez, atomismus novověký, Benedikt Spinoza, biologie, cogito, ergo sum, de omnibus dubitandum est, dialektická logika, dialektika, diskurs, duch, Edmund Husserl, epigeneze, filozofie, Franciscus Mercurius van Helmont, francouzská literatura, funkce, George Berkeley, Gottfried Wilhelm Leibniz, Hendrik De Roy, Henry More, Jan Amos Komenský, János Apáczai Cseri, Jean-Paul Sartre, Jiří Procházka, John Locke, Julien Offroy de La Mettrie, karteziánství, kartézská soustava souřadnic, kvantita, materialismus, Mikuláš Kusánský, modus, neurofyziologie, objekt, objekt a subjekt, okazionalismus, Pierre Fermat, Pierre Gassendi, portroyalská logika, psychofyzický problém, psychologie, racionalismus, res cogitans a res extensa, rozum, scholastika, Sigmund Freud, subjekt, substance, Svatý Augustin, Theodor Ludwig Lau, transcendentální fenomenologie, účinek, Valentin Ferdinandovič Asmus, vědomí, vědosloví, vůle, vůle, zkušenost.