Španělské severoafrické osady

Španělsky Plazas de soberanía española en el norte de Africa – španělská území v severní Africe u pobřeží Středozemního moře, zahrnující dvě autonomní města Ceuta a Melilla a skupinu neobydlených ostrůvků: Alhucemas, Chafarinas a Peñón de Vélez de la Gomera. Celková rozloha této oblasti činí přibližně 32 km², Ceuta 83 000 obyvatel (2024) , Melilla 87 000 obyvatel (2024), převážně Španělů a Arabů. Obě města mají statut autonomních měst s vlastní samosprávou, zástupci v národním parlamentu a púsobí zde politické strany. Ekonomika je založena na obchodu, službách, rybolovu a veřejném sektoru, s intenzivním napojením na Španělsko. Původ opevněných přístavů Ceuta a Melilla sahá do středověké španělské expanze v severním Maroku, kde se staly klíčovými opěrnými body. Po zániku Španělského protektorátu v roce 1956 zůstala tato území součástí Španělska, i přes opakované nároky Maroka. Ceuta se rozkládá na místě antických osad Abila a Ad Septem Fratres, v 5. století dobyta Vandaly, v letech 534–618 byzantská, v letech 618–709 vizigótská, v letech 709–1415 arabská osada. Roku 1415 dobyta Portugalci, roku 1580 získána Španěly, v následujících stoletích předmětem bojů mezi Španělskem a marockými vládci. Melilla, původně antická osada Rusadir v 5. století sídlo biskupství, v roce 1496 dobyta Španělskem, později sloužila po určitou dobu též jako španělská trestanecká kolonie. Strategický význam obou měst trvá stále.