Vissarion Grigorjevič Bělinskij

*11.6.1811 – †7.6.1848, ruský literární kritik a publicista, revoluční demokratický materialistický filozof, zakladatel ruské realistické estetiky. Řídil literárně kritickou část časopisů Otěčestvennyje zapiski a Sovremennik. Prošel intenzívním ideově politickým vývojem v době, kdy pokrokové ruské myšlení hledalo nové formy boje s carským despotismem, nevolnictvím a náboženskou ideologií. Od osvícenství dospěl k revolučnímu demokratismu, od idealismu v duchu Schellingově a Hegelově k materialismu, vyrovnávaje se též s Feuerbachem, mladohegelovci, francouzským utopickým socialismem a mladým Marxem. Své obecně filozofické, estetické a literárně kritické koncepce (podstatu umění spatřoval v obrazné reprodukci skutečnosti v jejích typických rysech) rozpracovával konkrétně historickým rozborem literárních a společenských jevů. V kritických studiích (Literární snění) vyzdvihl kritický realistický směr ruské literatury. Nejzralejší názory vyjádřil v 11 statích o Puškinovi a představitelích ruské literatury z let 1840–1847. Odkryl národní svébytnost, lidovost a humanismus těchto spisovatelů, podstatně přispěl k pochopení světového významu klasické ruské literatury Své politické krédo vyjádřil v necenzurovaném Dopise Gogolovi, který byl šířen v opisech. Spojoval hloubku filozofického myšlení i literárně kritického nadání s patosem publicisty. Významně ovlivnil revolučně demokratickou publicistiku a filozofii v Rusku i za jeho hranicemi.