Záviš z Falkenštejna

†4.7. nebo 24.8.1290, český šlechtic; syn Budivoje z Krumlova (†po 1272) a Perchty z Falkenštejna. V letech 1276–77 vedl odboj Vítkovců proti Přemyslu II. Otakarovi. Odpůrce Oty Braniborského, od r. 1281 doložen jako kastelán v Hradci u Opavy; zároveň se stal milencem a později tajným (od r. 1285 oficiálním) manželem královny-vdovy Kunhuty. Po návratu Václava II. do Čech získal spolu s Kunhutou rozhodující vliv na mladého krále. V letech 1284–85 v boji dvou šlechtických skupin uhájil vládu skupiny, jejíž jádro tvořili Vftkovci. Jako faktický regent českého státu obnovil jeho nezávislost a vnitřní jednotu (upevnění královské vlády na Moravě), podpořil úlohu měst při pacifikaci země, rozšiřoval však zároveň majetky a mocenský vliv své šlechtické skupiny. Roku 1285 (měsíc po smrti královny Kunhuty) obdržel od krále Svojanov, Poličku, Lanškroun a další državy. Václav II. požadoval v tomto údobí na Rudolfu I. Habsburském navráceni sponheimského dědictví (Korutany) a dostal se s Habsburky do války. Záviš z Falkenštejna při formování protihabsburské koalice sledoval i vlastní cíle, patrně zal. vlastní knížecí moci; r. 1288 uzavřel sňatek se sestrou uherského krále Alžbětou (†konec 13. století). V letech 1287–88 byla za nepřítomnosti Záviš z Falkenštejna na královském dvoře oslabena jeho pozice, zejména v důsledku působení manželky Václava II. Guty Habsburské. Začátkem r. 1289 byl Záviš z Falkenštejna zatčen, obviněn ze spiknutí a odsouzen k smrti a ke konfiskaci majetku. To vyvolalo odboj Vítkovců, kteří nabídli královskou korunu vratislavskému vévodovi Jindřichovi IV. Probusovi (spřízněn po předcích s Přemyslovci). R. 1290 Václav II. uzavřel spojenectví s Rudolfem I. Habsburským, Záviš z Falkenštejna byl popraven u hradu Hluboká; Vítkovci se dohodli s Václavem II. o ukončení bojů.