Skotsko

Anglicky Scotland – historická země Spojeného království Velké Británie a Severního Irska na severu hlavního britského ostrova a na severních souostrovích (Shetlandy, Orkneje a Hebridy). Rozloha 78 773 km², 5 463 300 obyvatel (2019, odhad), hlavní město Edinburgh. Člení se na 9 krajů a 3 ostrovní oblasti. Na severu Highlands (Vysočina) oddělené propadlinou Glen More od Grampian (s nejvyšší horou britských ostrovů Ben Nevisem, 1343 m n.m.), středoskotská sníženina Lowlands přechází na jihu ve vrchovinu Southern Uplands. Řeky Tay, Spey, Clyde, jezera ledovcového původu. Členité pobřeží se zálivy (firthy). Oceánské, vlhké, chladné podnebí. Starokeltsky Alban, antická Kaledonie. V 2.–1. tisíciletí bylo osídleno převážně keltskými kmeny Britů a Piktů. Římané nikdy tuto severní část britského ostrova nedobyli, ve 2. století vybudovali na ochranu proti nájezdům Piktů Hadriánův val. Patrně ve 4. století přesídlili na západní pobřeží Skotska keltští Skotové. V 5. století vznikla tři keltská království. Skotské Dalríada, severobritské Strathclyde neboli Cambrie a království Piktů v severním Skotsku. Jednotlivá kmenová království se pokusili sjednotit již Piktové roku 685, ale podařilo se to až Skotům nejprve dočasně v roce 843 a trvale od roku 1018. Od 2. poloviny 6. století se ve Skotsku začalo šířit křesťanství z Irska. V 8.–11. století útočili na Skotsko dánští a norští Vikingové. Skotský král Malcolm II. (*953–†1034, vládl od roku 1005) obsadil severní část bývalého anglosaského království Northumbrie a položil základ jednotného feudálního skotského státu. Původním sídlem skotských králů bylo Scone. S upevňováním feudalismu začal od 2. poloviny 11. století působit silný vliv anglického jazyka a práva, spojený s posílením královské moci, s rozšiřováním moci římskokatolické církve a se zakládáním měst. Proti feudalistickému útlaku a katolické hierarchii došlo od konce 11. do začátku 13. století k řadě povstání keltského obyvatelstva. Král Edgar (*1075–†1107, vládl od roku 1097), který získal trůn s anglickou pomocí, přenesl královské sídlo do Edinburghu. Za Davida I. (*1082–†1153, král od roku 1124) vznikla vysoká šlechta (rody Bruce, Stuartovci), spřízněná s anglonormanskými rody. V letech 1174–1189 bylo Skotsko ovládáno Jindřichem II. Plantagenetem. Rozkvět Skotska byl zaznamenán za vlády Alexandra II. (*1198 – †1249, král od roku 1214) a též Alexandra III. (*1241–†1286, král od roku 1249), kdy byly ke Skotsku připojeny ostrovy Hebridy. Po vymření původní skotské dynastie začal v roce 1290 boj o korunu mezi rody Baliol a Bruce, jehož využil Eduard I. k podřízení Skotska Anglii (v roce 1292 jako léno, v roce 1296 vojenské obsazení). Proti anglické nadvládě vedl neúspěšné povstání W. Wallace. Nezávislost Skotska obnovil po porážce Angličanů u Bannockburnu roku 1314 Robert I. Bruce (*1274–†1329, král od roku 1306). David II. (*1324–†1371, král od 1329) uzavřel pro ti anglické politice, podporující rod Jaliolů (protikrál Eduard), spojenectví s Francií. Politický a kulturní vliv Francie pokračoval i po nástupu Stuartovců v roce 1371. V roce1410 byla založena nejstarší skotská univerzita v Saint Andrews. V roce 1470 za Jakuba III. byly připojeny ke Skotsku Orkneje a Shetlandy. V polovině 16. století se ve Skotsku prosadila reformace kalvínského typu (presbyterianismus) v čele s J. Knoxem. V roce 1567 katolická královna Marie Stuartovna v občanské válce svržena stavovským hnutím (covenant). Nástupem Jakuba VI. v roce 1603 na anglický trůn (v Anglii Jakub I.) vznikla mezi oběma státy personální unie. Pokus Karla I. potlačit skotskou samostatnost vyvolal roku 1639 povstání, které urychlilo pád stuartovského absolutismu a vypuknutí anglické revoluce v roce 1640. V letech 1650–1660 Skotsko bylo součástí anglické republiky, v roce 1660 obnovena personální unie. Po „slavné revoluci“ v letech 1688–1689, kdy byli katoličtí Stuartovci vyhnáni z Anglie, se udrželo ve Skotsku značné množství stoupenců svrženého krále Jakuba II. (jakobité). Rozvíjející se skotská poangličtělá však postupně prosazovala užší hospodářskou spolupráci s Anglií. Jejím zájmům proto odpovídalo politickému spojení Skotska s Anglií a vytvoření jednotného království Velké Británie s jediným parlamentem v roce 1707. Na tom nezměnila nic ani neúspěšná jakobitská povstání v letech 1715 a 1745, podporovaná Francií. Vývoj skotského kapitalismu se vyznačoval vyvlastňováním dosud nezávislého rolnictva (vedl k zániku klanů na skotské Highlands a tím i k úpadku gaelštiny) a industrializací na jihu země (Edinburgh, Glasgow). Od 19. století se projevuje snaha po obrodě skotských národních tradic.