Zorka Janů

*9.7.1921 (Štěchovice, Československo) – †24.3.1946 (Praha, Československo), vlastním jménem Zorka Babková, česká filmová a divadelní herečka. Pocházela z dobře situované měšťanské rodiny, otec byl úředníkem pražského magistrátu, matka chtěla být pěvkyní a příležitostně zpívala ve sboru a zahrála si i v několika filmech. Její o sedm let starší sestra Lída Baarová byla slavnou filmovou herečkou. Studovala gymnazium, v kvintě přešla na konzervatoř, poté prošla několika divadelními scénami (mj. již jako patnáctiletá hostovala v pardubickém Východočeském divadle, později v holešovické Uranii a v Národním divadle) a v letech 1942–1945 byla členkou Městských divadel pražských. Před filmovou kamerou debutovala již jako dvanáctiletá v komedii Vladimíra Slavínského Madla z cihelny, v níž si zahrála po boku své sestry. Výrazně zazářila a svou životní roli nešťastně zamilované převoznické dcerky Klárky vytvořila v Krškově a Čápově snímku Ohnivé léto (1939), v němž si opět zahrála se svou sestrou, tentokrát již jako rovnocenná partnerka. Během válečných let natočila ještě několik filmů (její filmografie čítá celkem třináct titulů, jedinou hlavní roli vytvořila ve snímku Čekanky) a stala se uznávanou nadějí tehdejšího hereckého mládí. Její velkou láskou bylo divadlo, na kterém však nenašla naplnění, po jakém toužila. Mimořádně senzitivní a inteligentní herečka, která byla považována za talentovanější a hezčí než Lída Baarová, však trpěla zdravotními problémy, zejména těžkými depresemi (pravděpodobně spojenými s anorexií), které se stále zhoršovaly. Svou roli sehrály i nešťastné lásky ke spisovateli Františku Kožíkovi a částečně k herci Karlu Högerovi a pozdějšímu filmovému teoretikovi a rektorovi AMU A. M. Brousilovi a také potíže její sestry, která byla v roce 1941 z českého filmu odstavena. Pod tlakem poválečných událostí (propuštění z divadla, perzekuce její rodiny, věznění sestry, smrt matky při brutálním výslechu, vážné onemocnění otce, který přišel o nohu, ale především dusná poválečná atmosféra a běsnění české lůzy) spáchala 24. března 1946 sebevraždu skokem z okna (podle některých zdrojů 26.3.1945). Pohřbena je v rodinném hrobě v Praze společně s matkou (†1945), otcem (†1965) a sestrou Lídou (†2000). O jejím životě a nitru vypovídá kniha Adama Georgieva Deník sestry Lídy Baarové (1998, doplněné vydání 2007). Filmografie (kompletní): lidová komedie podle divadelní hry Olgy Scheinpflugové Madla z cihelny (1933), komedie z prostředí církevního internátu pro dívky Děvčata, nedejte se (1937), študácká komedie podle divadelní hry a románu Jaroslava Žáka Škola, základ života (1938), historická komedie o pověstném renesančním frejíři podle aktovek Ladislava Stroupežnického Cech panen kutnohorských (1938), poetické melodrama podle románu Václava Kršky Odcházeti s podzimem s názvem Ohnivé léto (1939), lyricko – symbolický příběh neprávem pronásledovaného muže Tulák Macoun (1939), adaptace divadelní hry F. X. Svobody Čekanky (1940), burianovská komedie podle hry Rudolfa Kautského Děti z notesu pod názvem Baron Prášil (1940; po obnovené premiéře v 60. letech byl film uváděn pod názvem Když Burian prášil), elegantní společenské drama podle původního námětu Vladimíra Neffa Minulost Jany Kosinové (1940), melodramatický příběh svobodné matky podle románu Marie Pujmanové Pacientka dr. Hegla (1940), krátký reklamní snímek na boty (v režii Otakara Vávry) Podvod s Rubensem (1940), lidová komedie z časů jubilejní výstavy podle divadelní hry Karla Fořta Z českých mlýnů (1941), poetická komedie Kluci na řece (1944).